Zájem je obrovský. Bariérou je nedostatek léčivého konopí
Praha – Na Žižkově byla v půli září otevřena Edukativní konopná klinika. Za zrodem centra stojí především aktivity občanského sdružení Konopí je lék. Tým odborníků vede pohledná a chytrá žena. Jakýmsi nestorem společnosti je pak její místopředseda Dušan Dvořák, kterému policisté sklízejí trávu, zatímco on se snaží dotáhnout smysluplnější nápady do zdárného konce. Posledním z nich byla idea založit v Praze konopnou kliniku.
Jak dlouho trval proces od zrodu nápadu vybudování kliniky až k jejímu následnému otevření a co vše to obnášelo?
Jednalo se o půlroční snažení. Za vznikem EKK (Edukativní konopné kliniky – pozn. redakce) v Ateliéru ALF (Art Language Factory, první česká bezbariérová škola a studio pro dospělé, otevřené i lidem s handicapem – pozn. redakce) stojí především dlouholetá práce s nemocnými, která se prolíná s činností Konopné apatyky královny koloběžky první a ordinace v Ateliéru ALF. V souvislosti s otevřením EKK nesmím také opomenout dlouholetou snahu vybudovat systém propojených bylinných klinik, tzv. svatou trojici. Moje představa byla a je taková, že by tyto kliniky působily ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci. V badatelské rovině by tak navazovaly na práci průkopníků výzkumu léčby konopím z této školy. Moje cíle totiž vycházejí z přesvědčení, že do terapie by mělo být zakomponováno pěstitelství konopí a bylin.
A teď, prosím, pár slov k Edukativní konopné klinice na Žižkově…
Odbočka do Prahy byla v podstatě neplánovaná. Obnášelo to především velkou snahu členů odborné společnosti Konopí je lék. Dále spoustu dobrých lidí okolo, práci dobrovolníků, skvělé partnery, vhodné prostory v Ateliéru ALF a také tichou ochranu Národní protidrogové centrály v Praze. Té se nám bohužel nedostává na Moravě, kde nám prostějovští policisté opět ukradli konopí, na které již pacienti netrpělivě čekali. A v neposlední řadě byly potřebné i peníze.
Čí byl nápad zřídit kliniku v hlavním městě?
Nápad to byl můj. Ale přesněji řečeno také fakt, že na nás nápady přicházejí, řídí „jiná ruka“.
Čím byl tento nápad motivován?
19. ledna, na výročí Jana Palacha, jsme pořádali v Ateliéru ALF seminář pro veřejnost a zároveň zahájili turné Konopí je lék 2010. Na druhém semináři, jenž se uskutečnil 25. února, jsme připravili podkladové materiály a návrh otevřeného dopisu vládě a veřejnosti, který jsme na začátku března předali na Úřad vlády. Mezi hlavní cíle jsme v otevřeném dopise zařadili osvětu, vzdělávání a zprůchodnění léčby konopím. Po tomto aktu následovala spousta debat v Ateliéru ALF. ALF byla první a jediná česká bezbariérová škola pro dospělé, příklad dobré praxe Evropské unie. Státní orgány však školu „vytunelovaly“, přičemž jsme ji už dále nedokázali sponzorovat. Ministerstvo práce a sociálních věcí tunely svých úředníků odmítlo přiznat, ministr Šimerka dokonce lhal v odpovědi na interpelaci poslancům, jen aby podvody na ministerstvu zamaskoval. Další využití prostor Ateliéru tak bylo k diskusi.
Začíná to tak trochu připomínat drama. Jaké bylo jeho rozuzlení?
V březnu jsem napsal projekt Edukativní konopná klinika a odeslal jej na pražský magistrát. Jde o společný projekt dvou nevládních organizací, Ateliéru ALF, o. s. a Konopí je lék, o. s. Magistrát nám 11. května 2010 poskytl na EKK dar ve výši jeden milion a sto tisíc korun. Stalo se tak v den benefičního koncertu v Akropoli, kterého se účastnila řada slavných pražských skupin a plný sál nelhostejných lidí. Koncert se konal na podporu Ateliéru ALF, léčby konopím, a proti trestnímu stíhání zakladatele Konopí je lék, o. s. Dušana Dvořáka a jeho manželky Radomíry. Byli jsme totiž se ženou obviněni za to, že jsme umožnili na svých pozemcích zřídit pokusné pole odborné společnosti Konopí je lék, kde se na podkladě objednávek pěstovalo konopí pro konkrétní nemocné lidi.
Na chvíli se z vás stali milionáři. Jak jste naložili s penězi?
Z daru jsme samozřejmě neplatili dluhy po řádění ministerstva v Ateliéru ALF. Investovali jsme jej do vzniku EKK, tak jak byl určen. Věřím, že Ministerstvo práce a sociálních věcí skoro čtyřmilionový dluh za školu do konce roku ALFu vrátí a rovněž se omluví. Z toho se pak následně dluhy uhradí.
Překvapil vás přístup města Prahy a její štědrost?
Ano i ne. To je na samostatný článek o vztahu jednotlivých úřadů a jejich zákonné povinnosti vůči Ateliéru ALF, osobní podpoře primátora Pavla Béma, který vloni symbolicky otevíral Konopnou apatyku královny koloběžky první, o korupci na Ministerstvu práce a sociálních věcí a Magistrátu hlavního města Prahy. Takže překvapilo i nepřekvapilo. Hlavně díky daru Prahy však nepadl Ateliér ALF a mohla vzniknout klinika.
Od milých skutečností jsme se rázem dostali ke všeobecně známým neduhům české společnosti.
Jaká konkrétní úskalí jste museli řešit ve věci otevření kliniky, která je edukativní, ovšem konopná?
Kromě opětovného ukradení léčivého konopí z farmy v Ospělově Policií ČR nás nic zlého nepotkalo. Celkem nám za loňský a letošní rok státní orgány dluží už 400 kilogramů léčivého konopí. Z toho tak 100 kilogramů květu, moderně řečeno marihuany. Bohužel, nemocní si tak musí léčivé konopí sehnat sami – na černém trhu jako marihuanu, za strašné peníze a bez záruky kvality, anebo sami vypěstovat. Dary konopí od veřejnosti jsou totiž velmi omezené. Naší společností registrovaní a dozorovaní pěstitelé zatím úrodu nedodali, a mnozí z nich navíc při dnešní perzekuci hledají odvahu prodat nám léčivé konopí oficiálně.
Kudy tedy vede cesta?
V současnosti hledáme investora pěstírny přímo v Ateliéru ALF. Ve společnosti Konopí je lék, o. s. pracuje kromě zkušených growerů i absolvent americké Cannabis College, který zná nejmodernější technologie ekologického způsobu takzvaného indoorového pěstování.
Plánujete expanzi do dalších měst?
Již dnes poskytujeme některé odborné služby také na Moravě – v Brně a v Olomouci, respektive v Ospělově. Setkáváme se s lidmi i na cestách po republice, a to například při předvolebních akcích České pirátské strany, která léčení konopím podporuje. Do konce roku chceme mít třiatřicet registrovaných pěstitelů. Chceme také začít rekvalifikační kurzy „Pěstitel léčivého konopí“. Kurs bude určen zejména pro těžce handicapované, kteří by se stali domácími pěstiteli léčivého konopí. Mohli si tak vydělat peníze a mít práci, zajišťovat léčivo pro sebe i jiné. Doufám, že pěstírny našich absolventů úřady práce podpoří.
Nacházejí si lidé do tohoto zařízení cestu?
Ano. Styk s nemocnými však probíhá i přes naše stránky, e-maily, telefonáty. Zájem je obrovský. Bariérou je však nedostatek léčivého konopí.
Jak tento „handicap“ budete či chcete řešit?
Nyní spoustu času věnujeme konopné revoluci k 17. listopadu 2010. Více o tom píšeme na webu: BED IN: Kreativitou proti teroru – www.generalni-stavka.info. Chceme, aby bylo léčivé konopí dostupné všem nemocným. Aby se státní orgány a ústavní činitele chovali tak, jak přísahali. Aby neporušovali nejvyšší zákon této země, ústavu, které se nesmí žádný zákon protivit. To se rovněž týká trestního zákoníku. Ačkoliv jim tuto potřebu sdělil prostřednictvím svého rozhodnutí i Nejvyšší soud ČR, někteří státní zástupci a soudci nižších soudů, jakož i mnozí poldové, jsou pořád jako „na hlavu padlí“. Dělají, že neumí česky. Kriminalizují nevinné, kradou lék nemocným, způsobují škody morální i finanční. Stále jim to však prochází. Ale i mezi nimi se najdou ti, co nejsou podělaní nebo líní si zjistit, jak se věci mají.
Předpokládám, že jste se snažili navázat dialog i s těmi „nepřizpůsobivými“…
Dnešní protidrogová politika je špatná a prohibice plodí jen mrtvoly a zisky mafiím. To je známou věcí, kterou nám na nedávné konferenci v Praze potvrdili i policisté z USA. V souvislosti s tímto faktem jsme se dlouhodobě snažili hledat cestu k dialogu s odpovědnými politiky a úředníky, dávali návrhy, nemocní napsali stovky dopisů do parlamentu. Odpovědí však bylo nepravdivé zpochybňování právního řádu, nebo arogantní mlčení. Takže jsme řekli dost. Pro tyto situace platí článek 23 Listiny základních práv a svobod Ústavy ČR. Vyhlásili jsme podle něj občanský odpor. Nebudeme toto kriminální jednání státních orgánů nadále tolerovat, protože v takovém prostředí se nedá ani žít, ani pracovat, natožpak se léčit.
Přesto jste v Praze otevřeli kliniku, čímž se opět dostáváme k jádru rozhovoru. Lze již nyní kategorizovat typického návštěvníka/návštěvnici?
Hovořím o průměru za poslední období: žena, cca 60 let, onkologické onemocnění.
Navštěvují vás s jakým přesvědčením?
Snažíme se, aby se návštěvníci dozvěděli vše, co vědět potřebují. Od pěstitelství jednotlivých odrůd konopí a jejich vztahu k léčbě toho kterého onemocnění, přes domácí zpracování konopí, vlastní léčbu, její teoretický koncept a význam endokanabinoidního systému, po právní aspekty pěstování a zpracování. Kromě toho se snažíme vzdělávat odborníky i laiky prostřednictvím informací na webu. Nechali jsme také natočit dokumentární film o „onkologických kriminálnících“, co si troufli léčit se konopím. Nemocní a účastníci seminářů EKK mohou také vyzkoušet vaporizaci kvalitních odrůd léčivého konopí. U nemocných přímo vyžadujeme učinit tak poprvé u nás, nikoliv sami doma.
K čemu je takový dozor dobrý?
Je dobré, když i rodina nemocného zná osobně účinky konopí, protože ve společnosti panuje spousta nepravd a mýtů a slovo marihuana vyvolává v řadě zejména starších lidí obrovský strach. Strach nejde zlomit, lze jej jen „rozpustit“. Osobní zkušenost a pravdivé informace, včetně rizik a kontraindikací, jsou nejlepší anxiolytikum a prevencí strachu.
Dílo je hotovo. Z výše uvedených informací se může klinika jevit jako loďka na rozbouřeném moři. Je však patrné, že se pádla držíte pevně. Máte ještě dostatek sil vzdorovat v zájmu dobré věci?
Klinika si jako jeden z hlavních cílů klade osvětu veřejnosti. Chceme, aby lidé věděli, že konopí je lék, a aby ten, kdo léčivé konopí potřebuje, se s ním uměl a mohl léčit, a to aniž by přitom musel platit horentní sumy nějakým „kšeftařům s lidským zdravím“. K takovému stavu je ale ještě kus cesty, je třeba spoustu věcí změnit a připravit. Třeba bude odborná společnost Konopí je lék vládou požádána o realizaci evropského výzkumného projektu pro dostupnou léčbu konopím. Právě ho „dopilováváme“.
